Potápěčské kurzy

V neděli 28.1.2013 jsme vyrazili zahájit praktickou část kurzu potápění pod ledem - Ice Diver (specializace SDI Ice Diver). Místem konání byl Lomeček, který je vhodnou lokalitou pro zahájení nejednoho typu kurzu, má perfektní zázemí a vynikající jídlo. Navíc nám Zdenda sliboval skvělou vodu, neboť v sobotu v ní nikdo nebyl.

Po pár komplikacích s doražením na místo určení (sněhové řetězy by úsek mezi silnicí a Lomečkem výrazně usnadnily, ale nakonec jsme si poradili i bez nich), kde nás již s úsměvem vítala Marina s Náměstkem, kteří na Lomeček přijeli s částí neoWillyteamu - samotným Willym a Šroubkem, kterého doprovázel nějaký chasník. Vzhledem k tomu, že známe Willyho posedlost focením a i Náměstek měl nový podvodní fotografický aparát, rozhodli jsme se, že jim dáme náskok a zatím si zopakujeme nějakou teorku a vše ještě jednou procvičíme na suchu.

Naplánovali jsme ponor a já se rozhodl, že bych mohl odhrnout z ledu sníh a udělat stromeček sloužící k navigaci. Ale ouha, led nepoznal, že jsem takřka anorektik a já se začal propadat dolů do vody. Jedině díky stromku u břehu se můj sestup zastavil někde v úrovni pupku (samozřejmě propadlého) a Žížin mi podal ruku a pomohl mi z vody ven (za což mu patří můj dík). Já pak pelášil dovnitř do tepla, kde jsem svlékl a zul veškeré mokré svršky. Dlouhá léta jsem s sebou vozil náhradní triko, ponožky a slipy, vždy jsem říkal, že pro případ potřeby. Nikdy jsem je nepoužil, nikdy jsem je nepotřeboval. Nyní to byla druhá akce, kdy jsem je s sebou neměl. Odteď je budu s sebou opět vozit...

Když už jsem se převlékl do podobleku (jediné suché, co mi zbylo), rovnou jsme pak skočili do obleků, provedli předponorovou kontrolu a vyrazili do vody. Hned po zanoření jsme potkali Šroubka s chasníkem a chvíli na to i Náměstka, kteří ponor pomalu končili a chtěli z vody. Párkrát se kolem nás mihnul Willy, nesčetněkrát jeseteři či štiky.

No a Pavka s Žížinem cvičili. Vyvazovali šňůru, balili šňůru, nacvičovali hledání ztracené šňůry stejně jako hledání ztraceného potápěče. Však to taky podle toho pak pod vodou vypadalo...

Vylezli jsme z vody (někteří budili dojem příbuznosti se zmrzlinou), rychle odstrojili a sbalili věci a pak honem do tepla. Zhltli jsme výborný oběd (zapečené brambory) a následoval zhodnocení ponoru a poznamenání si toho, co je potřeba procvičit na příště.

A nás čekala cesta domů. Jenže jak to udělat. Mně se do mokrých bot nechtělo. Řídit bez bot taky ne. Naštěstí měl Žížin stejnou velikost boty jako já, tak mi půjčil své, nechal se přenést do auta a my mohli vyrazit.

Na závěr bych chtěl poděkovat Marky za pořízení obrazové dokumentace celé akce.