Potápěčské kurzy

Potápění v lomech

Potápění na přehradách

Potápění v jeskyních

Potápění v řekách

Potápění pod ledem

Potápění v lomech

Vstup do činných lomů a činných důlních děl upravuje nařízení vlády č. 22/1989 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v hornictví v podzemí v  § 4 - Vstup do objektů a na pracoviště, kde stojí, že
(1) Povrchové objekty pracoviště a zařízení musí být ohraženy nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných osob.
(2) Ústí důlních děl na povrch musí být zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob tak, aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při nebezpečí.
 (4) Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a 2 proti vstupu nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol.
(5) Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vyznačen na bezpečnostních tabulkách u všech vchodů, přístupů a cest k nim.
(6) Vstup do důlních děl označených zákazem vstupu (bezpečnostní tabulkou, laťovým křížem apod.) nebo znepřístupněných je zakázán. Je-li to potřebné, může se do nich vstoupit jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí opatření k zajištění bezpečnosti vstupujících pracovníků. Vstup je dovolen jen po ověření složení důlního ovzduší a za přítomnosti pracovníka určeného k průběžnému měření předpokládaných škodlivin.
(8) Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci, kontrole nebo dozoru na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu určeného pracovníka.

Jak je to ale s lomy a doly, kde již byla těžba ukončena? Zákonodárce je definuje v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, kde v § 35 - Stará důlní díla, říká, že:
(1) Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.
(2) Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám..
(4) Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí České republiky.

Samotný vstup do starých důlních děl, stejně tak jako do činných  upravuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích v § 39 . Přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství. Zde se dozvíme, že:
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) neoprávněně vnikne do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, nebo do poddolovaného území, kam je vstup zakázán,
b) úmyslně poškodí zařízení sloužící k využívání nerostného bohatství nebo k provádění činnosti vykonávané hornickým způsobem, včetně důlně měřičských signálů, značek a ochrany znaků a jiných měřičských zařízení, jakož i značek upozorňujících na zákaz vstupu,
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč.

Obecně lze tedy říct, že vstup do zatopených lomů a tedy i potápění v těchto lomech je zakázáno a potápěč riskuje pokutu. Přesto však existují výjimky a nejeden zatopený lom má v nájmu potápěčský spolek, nebo firma, který má vyřízena veškerá povolení k provozu tohoto lomu právě za účelem potápění a provozování potápěčského centra. Vstup do takovýchto lomů bývá zpravidla zpoplatněn. Výše vstupného je různá, někdy je odpovídající, jindy nesmyslně vysoká. Naprosto nesmyslné je vybírání vstupného za nepotápěče (doprovodné osoby) či za parkování auta, zejména v lomech bez jakéhokoliv zázemí. Na druhou stranu se najde mnoho lomů s perfektně vybudovaným zázemím, vstupem do vody, převlékárnou, plněním láhví, vydatným občerstvením či s ubytováním. Provozovatelé takto vybavených lomů ve snaze nabídnout potápěčům za jejich platby odpovídající zážitek, připravují pod vodou různé atrakce, výcviková plata a podobně. Rovněž své lomy dodatečně zarybňují, takže k vidění jsou koi kapři, bílí sumci či jeseteří.

Lomy nabízejí čistší vodu s lepší viditelností. To se mnohdy může jevit jako nevýhoda, neboť v některých lomech na velikou vzdálenost potápěč vidí, že tam nic zajímavého není. Druhou nevýhodou je vysoká frekvence potápěčů zejména během slunných víkendů. Zpestřením ponorů některým lomů jsou potápěčské atrakce v podobě výše zmíněných plat, kesonů, vrtulníků, letadla, kloubového autobusu, vraků aut, těžební techniky atp. A ničemu nebrání ani celoročně chladnější voda.

Potápění na přehradách

Postavením přehradních hrází, a přehrazením řek došlo k zatopení rozsáhlých území. Na dlouhá léta se na mnohá tato místa člověk nedostal, nyní však nabízí snad nejzajímavější potápění v našich krajích. Zatopené stromy, keře, skalní stěny, cesty,  patníky tyto cesty lemující, více či méně zachované zbytky budov ať už lidských obydlí, hospodářských stavení, slavného kostela v Těchnicích nebo třeba elektráren, bunkry, mosty, potopené čluny, hausbóty a bohužel i různé odpadky po výletnících a rekreantech. Nicméně to vše pod vodou získává úplně jiný nádech, zejména pokud se potápěč pohybuje v místech, kam po dlouhá desetiletí lidská noha nevstoupila.

Původní obyvatele zatopených údolí nahradili obyvatelé noví, a to zástupci podvodní říše. Společníky při každém ponoru jsou ježdíci, velice často lze potkat candáty, okouny, tu a tam kapra, lína nebo štiku, úhoře vykukujícího ze dna či skrývajícího se v keři a nejednou potěší setkání se sumcem. V písku či bahně na dně se mezi kameny objeví škeble.

Ne každý má možnost se na ryby podívat v jejich přirozeném prostředí a kontakt s rybami udržuje prostřednictvím rybaření. Často se stává, že háček rybářův se pod vodou někde zasekne a rybář na hladině vlasec odřízne a ponechá jej tam, co je. Zbytky těchto rybářských vlasců jsou pak nástrahami na potápěče. Jsou špatně vidět a za část potápěčovy výstroje se zaháknou v tom nejméně vhodném okamžiku. Proto je nezbytné aby s sebou potápěč měl vhodný a v jakékoliv situaci snadno dostupný řezací nástroj.

Rybáři na potápěče nezřídka nadávají, neboť mají pocit, že vody patří jen rybářům a potápěči jim pouze plaší ryby a omezují je ve výkonu jejich rybářského práva. Neuvědomují si, že vlasce, které ve vodě ponechají, také mohou někoho omezit nebo dokonce ohrozit. Nahazují své návnady daleko (hluboko) za hranice svých možností pro vyproštění zaseknutého háčku. Rovněž není nic smutnějšího, než pohled na vzrostlou rybu která uhynula s háčkem v hubě, zamotaná do vlasce z háčku, jen proto, že při vytahování ryby se vlasec někde zaseknul, tak jej tam rybář ponechal i rybou.

Ne všichni rybáři jsou ale zaujati proti potápěčům. Většina z nich vlasce pod vodou ponechá pouze z nevědomosti a neschopnosti háček vyprostit a na břehu si s potápěči ráda pokecá. Bohužel setkání se s bezohlednými jedinci hází špatné světlo na celek.

Pokud někdo na přehradách očekává viditelnost, jakou zná z korálových útesů, bude poněkud zklamán. Viditelnost na přehradách se pohybuje od několika centimetrů až po několik metrů, v závislosti na počasí a dalších faktorech. Bez ohledu na denní dobu je nezbytným vybavením potápěče kvalitní svítilna. Jakmile si ale potápěč na místní podmínky zvykne a učarují jej kouzlo a krásy potápění v přehradách, odnese si odtud spoustu krásných zážitků.

Je nezbytné si uvědomit, že na většině přehrad panuje čilý dopravní ruch. Potápění tedy může být omezeno vyhláškou č. 344/1991 Sb., kterou  se  vydává  Řád  plavební  bezpečnosti  na  vnitrozemských vodních cestách (novel. č. 224/1995 Sb.,), kde  Čl.6.37 pojednává o Činnosti osob zabývajících se potápěním a koupáním a vztah plavidel vůči nim:
1. Potápět se a koupat se v místech, kde tím může být ztížena plavba, je zakázáno, a to zejména: a) na  trasách plavidel,  která nesou  signalizaci uvedenou  v čl. 3.16 a 3.34,
b) před vjezdem do přístavů,
c) poblíž míst stání plavidel,
d) v místech vyhrazených pro vodní lyžování nebo obdobné činnosti.
2. Všechna  plavidla  musí  zachovávat  vzdálenost  50  m od plavidla, které nese signalizaci uvedenou v čl. 3.52.

Vyhláška č. 1/2002 Sb., o úpravě některých ustanovení Řádu plavební bezpečnosti je doplněná o nový článek 9.11a, kde stojí:
Činnost osob zabývajících se potápěním a vztah plavidel vůči nim (k čl. 6.37)
Je zakázáno vplouvat do vodní plochy vyznačené na břehu signálními znaky A.1a, doplněnými na hladině žlutými bójemi, které nesou tyč s tuhou červenou vlaječkou ve tvaru trojúhelníku.
Všechna plavidla musí zachovat vzdálenost 25 m od bóje, která nese signální znak A.1a.

Potápění v jeskyních

Veškerou činnost v jeskyních upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jmenovitě §10, okrajově pak § 61, § 64, § 77a § 78, § 79, § 87 a § 88.
§ 10 Ochrana a využití jeskyní
(1) Jeskyně jsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil, včetně jejich výplní a přírodních jevů v nich.
(2) Ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav je zakázáno. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní.
(3) Pro průzkum nebo výzkum jeskyně je třeba povolení orgánu ochrany přírody. Povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k provádění monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní správy, policie, osoby při plnění úkolů obrany státu a osoby při zajišťování veterinární péče, záchranných služeb nebo správy vodních toků.
(4) Stejné ochrany podle odstavců 2 a 3 jako jeskyně požívají i přírodní jevy na povrchu (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod), které s jeskyněmi souvisejí.
(5) Zjištění jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací je osoba oprávněná k dobývání nebo osoba provádějící geologické práce povinna bezodkladně oznámit orgánu ochrany přírody. Osoba oprávněná k dobývání je též povinna po nezbytně nutnou dobu, pokud nebude ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zastavit dobývací činnosti, které by mohly poškodit zjištěnou jeskyni, a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně. Dokumentaci předá orgánu ochrany přírody. Obsah a rozsah dokumentace stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.
§ 61 Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků
(3) Jeskyně nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví.

Na činnost ve většině jeskyní v ČR mají udělenou výjimku ze zákona některé základní organizace České speleologické společnosti (ZO ČSS) nebo jiné subjekty zabývající se zpřístupňováním jeskyní. Týká se to i jeskyní zatopených a tedy vhodných k jeskynními potápění.
Kromě zvláštního výcviku (dosaženou kvalifikací je Jeskyní potápěč České speleologické společnosti nebo Cave Diver u kteréhokoliv komerčního potápěčského systému) a zvýšených požadavků na výstroj, je pro potápění v českých jeskyních zapotřebí spolupracovat s příslušnou ZO ČSS.

Čas od času se lze na internetu setkat se srdceryvnými výlevy, kde si držitelé kvalifikací Cave Diver plačtivě stěžují, že ČSS je vinna tím, že se v ČR nelze volně potápět v jeskyních. Neuvědomují si však, že ČSS zákony nevytváří, pouze se jimi řídí.

Potápění v zatopených důlních dílech (potápění v dolech) je z pohledu legislativy totožné jako potápění v zatopených lomech.

Potápění v řekách

Své kouzlo mají i ponory v řekách. Nejedná se o ponory nijak hluboké a snad s výjimkou překonávání proudu ani zvlášť náročné. Avšak nechat se unášet proudem a sledovat dění kolem sebe je skvělým zážitkem. Jednou z výhod potápění v řekách je skutečnost, že pokud dojde ke zkalení dna, kal se poměrně rychle odplaví. Pokud jsou v dané řece nějaké tůně, rozhodně stojí za prozkoumání.
Jedná-li se o řeku, která je užívána k říční přepravě, je stejně jako u potápění v přehradách zapotřebí brát v potaz vyhlášku č. 344/1991 Sb., kterou  se  vydává  Řád  plavební  bezpečnosti  na  vnitrozemských vodních cestách (novel. č. 224/1995 Sb.,), kde  Čl.6.37 pojednává o Činnosti osob zabývajících se potápěním a koupáním a vztah plavidel vůči nim.
1. Potápět se a koupat se v místech, kde tím může být ztížena plavba, je zakázáno, a to zejména: a) na  trasách plavidel,  která nesou  signalizaci uvedenou  v čl. 3.16 a 3.34,
b) před vjezdem do přístavů,
c) poblíž míst stání plavidel,
d) v místech vyhrazených pro vodní lyžování nebo obdobné činnosti.
2. Všechna  plavidla  musí  zachovávat  vzdálenost  50  m od plavidla, které nese signalizaci uvedenou v čl. 3.52.

Vyhláška č. 1/2002 Sb., o úpravě některých ustanovení Řádu plavební bezpečnosti je doplněná o nový článek 9.11a, kde stojí:
Činnost osob zabývajících se potápěním a vztah plavidel vůči nim (k čl. 6.37)
Je zakázáno vplouvat do vodní plochy vyznačené na břehu signálními znaky A.1a, doplněnými na hladině žlutými bójemi, které nesou tyč s tuhou červenou vlaječkou ve tvaru trojúhelníku.
Všechna plavidla musí zachovat vzdálenost 25 m od bóje, která nese signální znak A.1a.

Potápění pod ledem

Snad jedinou pozitivní věcí na zimě v našich krajích je pro mnohé z nás potápění pod ledem. A to nejen proto, že v zimě bývá viditelnost pod vodou výrazně lepší než v letních měsících, ale třeba i proto, že sledování tance bublin na spodní straně ledu je více než fascinující.
Kromě zvýšených požadavků na výstroj použitelnou ve chladné vodě, jsou ponory pod ledem náročnější i tím, že potápěči neumožní přímý výstup na hladinu. Jsou tedy vhodné spíše pro zkušenější potápěče, schopné si správně naplánovat hospodaření s plynem, schopné práce s vodící šňůrou a schopné pod vodou samostatně řešit všechny nečekaně vzniklé situace.